|
Olympijský ratlík
Kolem menšího trezoru leželo několik jedů, hlavně na
myši a potkany, ale Ondřej si toho nevšímal a rychle
otevíral jiným klíčkem ten menší trezor , který
ležel pod jednou žíravinou. Musel ho otevřít,
protože si potřeboval přečíst spis z roku 1925.On by
si to nemusel číst, kdyby na takové věci
nezapomínal.Sice netrpěl roztroušenou sklerózou, ale
jaksi na tyto věci nějak často nemyslel. Otevřel
tedy trezor, který byl hodně zaprášený a vyndal
jeden ze dvou dokumentů, které v trezoru ležely. Na
jednom byl nákupní seznam věcí značky Gorsha
zakoupené v roce 1929 a na druhém spis Wolf Adesen.Ten
první tam nechal a ten s tím Adesenem si vzal.
Zavřel trezor a šuplík a šel si sednout ke svému
stolu.Začal tedy číst papír, velmi čistý, i když byl
pět let starý.Ondřej si ho totiž nikdy nebral do
ruky.Jelikož nějak moc intenzivně nepracoval.Když
tu se konečně ozvala rána, na kterou Ondřej tak
čekal. Ze šuplíku se konečně začal linout kouř,
který následoval hned po výbuchu žíravin a tabletek
na spaní.Velmi účinné pomyslel si Ondřej.Ale jelikož
už byl unavený a chtěl to mít za sebou začal
intenzivně číst. Po hodině dočetl stránku, na chvíli
se zamyslel, když tu někdo zazvonil na dveře.Ondřej
tedy vstal od papíru, který nechal ležet na stole,
ale jak to tak většinou bývá, tak Ondřej převrhnul
na papír vázu, ze které se hned valila nažloutlá
tekutina, jménem dvouroční voda. Kytice byla umělá,
ale vypadala jako živá, a proto ji dal Ondřej do
vázy. Otevřel dveře od svojí kanceláře a prošel
znovu chodbou, která byla plná regálů. Došel až ke
dveřím a otevřel.Trochu se lekl, protože hned za
dveřmi byl Honzův obličej a ten byl těsně u
Ondřejovy hlavy, když ty dveře už jen držel,Honza
hned se skládal smíchy. Ondra se tedy na Honzu díval
trochu nepobaveně, ale Honza se hned oklepal, že prý
s Ondřejem potřebuje o něčem mluvit.Ondra ho tedy
pustil hned za dveře, jelikož nikoho nesmí pouštět
dál a Honza spustil:,, Když jsem dnes šel z práce
domů ,víš co se mi stalo??Asi ne co.Ale to ti musím
říct.Když jsem procházel kolem bandy takých chlápků,
kteří byli oblečeni v černém a měli bouchačky šlápl
jsem nechtíc na slimáka a mám teď od toho celou botu
špinavou.‘‘Ondra jaksi četl mezi řádky, a zjistil,
že to museli být jedině ti mafiáni,ale proč mluví o
slímácích ??? Hned si to domyslel.Minule, když tu
šel, šlápl na skleničku, kterou si položil na schody
on sám a letěl málem né až dolů. Honza tedy vzal tu
kačenu nebo co to bylo v jeho a šel jako náměsíčný
domů.Asi. Ondra tedy šel do své kanceláře schoval
ten papír, zhasnul a šel taky od tohoto místa, ve
kterém se pokouší být co nejméně.Vyšel ven a uviděl,
že pošťák už tu zase donesl dříve noviny a to byly
teprve dvě hodiny ráno.,, Že ho to baví, pořád se
tak likvidovat na kole, být jím tak chodím
pěšky.Kdyby byl mladší tak by mohl dělat turbínu
v elektrárně.‘‘ Pomyslel si Ondra, ale raději si
vzal noviny Canon, kde na první stránce bylo napsáno
:
|
Olympijský pes
letos!!!
Jelikož se letos konají hry dříve, zeptali jsme
se naší veterinářky, jestli ví v jaké je kondici
náš Bobek, tedy olympijský pes , který se
každoročně účastní soutěží v běhu na sto metrů.
Podle tvrzení naší veterinářky, slečny
Pavlorkové je Bobek připraven jako každý rok.
Avšak se dosud neví…..
|
Ondra raději přestal číst a cestou ke svému kolu si
četl druhou hlavní zprávu:
|
Soudce s otřesem!!
Podle našich informací včera utrpěl náš soudce
otřes levé končetiny, a proto nemohl dopsat
tisící podpis.Podle lékaře pana Benkeho bude
brzy v pořádku…
|
Teď
mu soudce přišlo poněkud líto,co když to bylo to
jeho požádání o autogram pro děti v Číně?? Co si
bez podpisu počnou???Raději na to rychle zapomněl, a
když už došel ke kolu a nasedl na něj, nastartoval
svaly a jel směrem domů.Noviny si cestou na hlavní
ulici zastrčil do kapsy. Projel jako blesk pod
semaforem a směroval si to k aleji stromů, až
k radnici u které stojí dům pro starostku a
předsedu.Jakmile už byl u toho domu, paní
Marynčáková ho vyhlížela, jako by věděla, že se
vrátí. Ondřej tedy dojel a ona spustila:,,No, to je
dost, že jste přijel, promeškal by jste poslední
zprávy ze Small Townu o 4 hodině ranní.‘‘ Pes už
vrtěl ocasem. Byl už měsíc oblečen v běžecké
uniformě. Vypadal jako,,,, no jako Klaun s velkým K.
Raději zaparkoval kolo a šel do budovy.Byla to
budova retro rázu, měla plně funkční schody a to
bylo něco.stačilo zatnout svaly a jít až nahoru.
Jakmile už tedy došel dovnitř, vystoupal ty
schody.Došel ke dveřím s jeho příjmením. Odemkl a
vešel do místnosti, velká to byla místnost. Měla tři
pokoje.Ložnici ala obývák v jednom, kuchyňku, záchod
s koupelnou. Ondřej ale byl už tak vyčerpaný, že si
lehl na postel a usnul jako dudek, čí jako dub nebo
poleno.Jak chcete.Ráno se probudil se zazněním
rámusu na chodbě, jelikož paní domácí znovu křičela
na předsedu ať jde do práce a nikam jinam.Ondřej se
podíval na kalendář a zjistil, že dnes má přiletět
Michal Mikulič a také dnes mají být ty závody v běhu
u Kachničky.Ondřej se tedy šel převléct do vhodného
oblečení, snědl poslední maso on Honzy, které bylo
na stole.Otočil se zároveň na patě a šel na
letiště.Zamknul dveře od bytu a přeběhl schody,
hlavně ať si toho paní domácí nevšimne. Doběhl až na
ulici, když viděl, že limuzína s předsedou a
starostkou už odjíždí. Největší štěstí bylo, že
limča najednou zastavila a otevřely se dveře, ve
kterých už starostka volala na Ondřeje ať jede
s nimi.Ondřej se tedy neloudal a nasedl k nim.V autě
bylo několik květin a také předseda. Ondřej tedy
všechny pozdravil a užíval si zatím klidu. Předseda
se starostkou celou cestu něco mluvili o dnešním
programu.Auto tedy přejelo celou Vaison street a do
jela směrem k jaderným elektrárnám. Jakmile přejeli
25.už viděli letiště.Zde bylo nastoupeno již celé
město a letadlo se již pomalu přibližovalo z dálky.Limča
tedy dojela k letišti a zastavila se. Vystoupila
tedy mocnost tohoto města. Starostka, předseda … No
a Ondřej jako doprovod.Letadlo ještě chvíli kroužilo
a potom přistálo.Dav celého města v čele s rodinou
Aufstrových s 12 dětmi už vyhlíželi našeho
sportovce.Letadlo otevřelo dveře a vystoupily dva
bodyguardi a sportovec Michal Mikulič. Najednou se
davem prorvala Kateřina Hálová a chtěla začít
rozhovor, ale bodyguardi ji nepustily.Michael tedy
prošel davem a šel pozdravit předsedu a
starostku.jakmile po zdlouhavém pozdravování nasedli
všichni do limuzín a Ondřej také , auta se rozjela
ke Kachničce.Tentokrát si začal psát informace do
notesu, který nosil s sebou.Stálo tam něco ve
stylu:,,, Nezapomeň koupit rohlíky a salám!!!‘‘
Velmi důležité věci. Přejeli továrny, které na
počest začaly kouřit černý dým, v Small Townu
slavnostní.Dojeli až ke Kachničce, když tu Ondřej
uviděl na střechách nějaké chlápky se zbraněmi…
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
|
